Ne všechny ženy sní o dětech
Většina žen si svůj život bez dětí nedokáže vůbec představit. Vždyť už od malička si hrají s panenkami na maminku s miminkem a napodobují vše, co odkoukají od svých rodičů. Biologické hodiny začnou u někoho dříve, u jiných zase později, což v dnešní době není vůbec ničím výjimečným, když žena své první dítě rodí po třicátém roku.
Sen první, založit se svým partnerem, manželem spokojenou rodinu. Radovat se z dětských úspěchů, zdolávat společně všechny životní překážky. Dát dětem vše co potřebují od oblečení, až po kvalitní vzdělání. Těšení se na vnoučata a užívání si aktivního stáří.
Sen druhý, najít si velmi perspektivní zaměstnání, kde je možnost pracovního růstu. Kariéra zaplní celý život ženy a není nic důležitějšího a většího, čeho by chtěla dosáhnout. Partnery nevyhledává, spíše jen náhodné nebo ženaté známosti, s kterými rozhodně do svého života nepočítá natolik, aby s nimi plánovala společnou budoucnost. Kariéra stoupá, úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat.
V těchto příkladech jsem nastínila dvě základní skupiny žen a jejich pocity k rodičovství. Do jaké z nich patříte zrovna vy?
Dítě - není jejich snem
Paní Nela se za svůj názor v žádném případě nestydí: „Odešla jsem z malého města pracovat do Prahy, kde jsem se začala vypracovávat na různých pozicích v zahraničních firmách. Už jsem měla dost toho, za jakou almužnu jsem pracovala, a ještě zaměstnavatel očekával, že mu budu snad každý den líbat ruce za to, že můžu pro něho dělat. Chtěla jsem zkrátka mnohem víc, snad si i sama sobě dokázat, že na to mám! Tak jsem jednoho dne dala výpověď, přežila dva měsíce výpovědní lhůty a nechápavé pohledy mého okolí s otázkou a co jako budeš dělat? Neříkám, že to bylo v Praze vždycky pro mě lehké, ale neměnila bych. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem jen mohla udělat. Tlustá čára za životem, jenž mě nebavil, a byla jsem v něm nešťastná. Je mi 33 let a vůbec neuvažuji o tom, že bych měla nejvyšší čas na dítě. Nemám stálého partnera a vlastně mi ani moc nechybí. Nevím, jestli nepřitahují „špatné" typy, nebo mám kolem sebe zrovna je, ale připadá mi, že jsou všichni hloupí a začnu se s nimi po chvíli nudit. Takového chlapa nepotřebuji. Další kategorií jsou takzvané přísavky, chlapi, kteří mě využívají a myslí si, že když mám slušný plat, budu vše financovat sama. V současné době vlastně bilancuji nad tím, jestli vůbec někdy děti chci. Takto jsem spokojená. Své pudy si „vybíjím" na mé kočce. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy."
I když jiné ženy nedokážou rozhodnutí žen, které dávají přednost kariéře před rodinou a dětmi, pochopit, neměly by být terčem jejich nechápavých pohledů.I když jiné ženy nedokážou rozhodnutí žen, které dávají přednost kariéře před rodinou a dětmi, pochopit, neměly by být terčem jejich nechápavých pohledů. Vždyť každý z nás má právo prožít svůj život po svém! Každá žena je osobnost s jinými touhami a přáními...
Pětatřicetiletá Pavlína má za sebou několik dlouholetých vztahů, které vždy skončily totálním fiaskem. Podle Nelin slov se jednalo o krásné pohádky končící hororovým scénářem. Její přítel ji vždy doslova nosil na rukách, ona zase dělala vše, co mu na očích viděla. Zkrátka idyla.
„Jenže problém byl asi ten, že jsem moc milovala, byla jsem tím, co miluje ve vztahu více. Obětovala jsem se pro pohodlí toho druhého, ale on toho zkrátka začal zneužívat. Měl mě jistou a už se nesnažil. Věděl, že když přijde domů, bude mít uvařeno, vypráno a bude ho čekat láskyplná náruč. Bohužel si vždy po čase partner našel milenku. Vždy byli tak hloupí, že nic nepoznám. A to podotýkám, že jsem jim nehledala v mobilech, neslídila v mobilu nebo na internetu. Myslím si, že zkrátka žena tuto změnu cítí, instinktivně pozná, že něco není v pořádku."
Jak jinak tedy mohly takové vztahy skončit?. Rozchodem.
„Proto jsem si říkala, že než mít dítě s takovým nespolehlivým chlapem, tak ho raději nebudu mít vůbec. Vždyť i život bez dětí je pěkný a plnohodnotný. Mám mnoho přátel, koníčků a má práce mě naprosto uspokojuje," zdůvodňuje své rozhodnutí Pavlína.
A dodává, že počká tak tři čtyři roky, zda přeci jenom nepotká muže, s kterým by ráda vychovávala potomka. Ale jinak je pevně rozhodnutá, z důvodu prevence rakovinového onemocněné, které v rodinné anamnéze má, nechat si odstranit vaječníky s vejcovody i dělohu. Říká, že po čtyřicítce už by stejně dítě nechtěla, protože by si připadala stará. A vůbec si nedokáže představit, že by si na „stáří" pořídila nějaké benjamínka.