Je nošení v šátcích pro děti přínosem či nikoliv?
Přibývá lidí, kteří příliš či dokonce vůbec nepoužívají pro své malé děti kočárky. Své novorozence, kojence či batolata totiž nosí. Zároveň proto přibývá i těch, kdo se ptají - a neublížím tím svému dítěti?
Matky v civilizovaných západních zemích používají už dávno technické pomůcky pro soužití a transport s dětmi. Tyto vymoženosti však většinou neberou ohled na jedno: prapůvodní touhu matky a dítěte po hlubokém tělesném kontaktu. Jiné národy nosí svá miminka pevně přitisknutá na tělo, zavázaná v šátcích. Afričané, Indové, národy v Tibetu, Indiáni ve Střední a Jižní Americe, Japonci - ti všichni vyvinuli nezávisle na sobě jednoduché způsoby nošení dětí, které se u nich uchovaly přes staletí až dodnes.
Nošení dětí je vlastně pokračováním vztahu, který mezi matkou a dítětem začal již před narozením. Dítě v děloze vnímá jednak nálady a pocity matky, tedy i krize a úzkosti, jednak mu rytmus kolébavých pohybů zprostředkovává pocit jistoty. Porod samotný prožívá dítě jako šok. Z bezpečí mateřského lůna přichází do cizího světa, ve kterém se všechny jeho dosavadní vjemy obrátí v opak: temnota se stane světlem, teplo zimou.
Teď potřebuje dítě blízkost matky. Její dobře známý tlukot srdce mu může vrátit ztracenou důvěru. Nošené dítě pociťuje nejvyšší míru bezpečí a blízkosti. Z této jisté polohy může pozorovat život kolem sebe a učit se, než bude samo tak daleko, aby vykročilo do života.
(z knihy "Ins Leben tragen", Anja Manns, Anne Christiane Schrader, Verlag für Wissenschaft und Bildung, Berlin 1995)
Co říká ortopedie na nošení dětí v šátcích?
Nejčastějším argumentem proti nošení kojenců je obava, že se tak poškodí páteř dítěte. Podle Reginy Hilsbergové, autorky knihy "Körpergefühl" proti tomu svědčí i některé zkušenosti, s nimiž se denně sekáváme kolem sebe. Všichni lidé, kteří dnes sedí s poškozenými zády u ortopedů, leželi s velkou pravděpodobností jako miminka, jak se slušelo a patřilo na zádech. A všechny Afričanky, které se zvednutou hlavou nosí své děti na zádech, strávily samy své dětství na zádech své matky.
Při pohledu na dítě v šátku se mnoho lidí zhrozí při pohledu na jeho kulatá zádíčka. Kdyby takhle seděl dospělý, měl by skutečně potíže s páteří. Ale tak, jako není třeba křivé nožičky dítěte narovnávat, aby rovně rostly, není třeba narovnávat jeho zádíčka, která byla ohnutá po celou dobu v děloze, dříve, než de budou sama narovnávat.
Je ale třeba předjít tomu, aby se obratle dítěte stlačovaly - právě tomu však dokáže správný pevně uvázaný šátek na nošení zabránit, neboť dítě podpírá.
Nošením dětí se zabýval i německý časopis Zeitschrift für Physikalische Therapie, Bewegungstherapie, Massage, Prävention und Rehabilitation a to již v roce 1981. Jaké informace přinesl? Kojenci, které jejich matky nosí v šátku na boku nebo na zádech všude s sebou, se některých autorů vyvíjejí lépe než děti, které stráví většinu času v dětské postýlce. To platí stejně pro motorický, kognitivní a emocionální vývoj.
Dětští lékaři a ortopedové doporučují šátek na nošení dítěte z následujících důvodů:
• Při nošení vidí oči dítěte daleko více ze svého okolí. Tím dostává mozek víc podnětů ke svému vývoji.
• Díky pohybům matky jsou stimulovány veškeré receptory kůže, ale i orgány pohybu a rovnováhy. Každá změna těžiště vyvolává odpovídající reflexní činnost nervů a svalů.
• Intenzivní tělesný a oční kontakt s matkou nebo s otcem zprostředkovává pocit bezpečí, jehož psychosociální působení mají vysokou hodnotu.
• Nožičky dítěte, které sedí v šátku dospělému na boku, jsou anatomicky přesně v pozici, která je optimální pro zdravý vývoj kyčlí.
Výhody nošení pro dítě a pro rodiče
Bezpečí - mateřské teplo, tlukot srdce, obličej matky na dosah, když se matka směje, mluví, dívá se tam nebo tam - dítě se všeho účastní a necítí se samo.
Dítě a šátek je možno vzít všude s sebou - při zařizování záležitostí, na nákupy, do obchodních domů, na jezdící schody, do výtahů, do malých a úzkých prostor, do muzea, k lékaři, do zoologické zahrady, na veřejná vystoupení, atd. Dítě nemusí zůstat nikde samo a matka se kvůli dítěti nemusí zříkat svých aktivit.
Kromě toho je šátek možno použít i na dovolené a na cestách - na výletě, na pláži, v horách, v lese, na procházce, na cestě hromadnými cestovními prostředky, při přestupování, stání, čekání, i při jízdě na kole.
Nošené děti jsou sebejistější a dříve samostatné.
Lidský kojenec jako nošenec
Až donedávna a částečně i dnes platil kojenec za nesamostatné stvoření vybavené jen několika málo schopnostmi, které musí strávit čas především jídlem a spánkem, aby tak dorostlo do dítěte, které je schopné komunikovat. Kojenec, jehož tělesné potřeby jsou uspokojeny a který spí v samostatné, nehlučné místnosti, nemusí být vůbec spokojený.
I právě probuzený kojenec začne většinou plakat, jestliže poté, co o sobě dal nahlas vědět, nedostane od rodičů žádné potvrzení o jejich přítomnosti. Touha po přítomnosti nebo jen potvrzení přítomnosti pečující osoby přichází častěji, než je to rodičům racionálně pochopitelné; nezdá se, že by kojence obklopovalo něco jiného neuspokojivého. Klid a to, že má být sám … kojence znepokojují.
Lidský kojenec dokazuje z perspektivy biologie chování i dnes svou sounáležitost s mláďaty typu nošenec. To vyplývá z jeho potřeby po přítomnosti osoby, která o něj pečuje. Dokáže naopak spát, i když se osoba, která jej nosí hýbe a mění polohy, což svědčí o tom, že mu to vyhovuje, neboť tyto pohyby signalizují přítomnost pečující osoby.
Centrum rovnováhy je část mozku, která začíná zrát nejdříve; pozitivní účinky hýbání s kojencem využívají různé kliniky k podpoře vývoje nedonošených nebo málo vážících dětí. V Chicagu byly inkubátory vybaveny vodními postýlkami, ve švédských klinikách se používají závěsné matrace. Srdeční a dechové potíže se vyskytly méně často, děti prospívaly lépe.
Nošení účinkuje na kojence pozitivně různými způsoby. Když s ním někdo hýbe, je to pro něj znamení, že není sám a zprostředkovává mu to pocit jistoty. Zároveň vzniká těsný tělesný kontakt. Ve své knize "Körperkontakt" (tělesný kontakt) popisuje Montague (1974), jak důležitou roli hraje tělesný kontakt pro vývoj dítěte. Hunziger (1986, 1998) ukázal, že kojenci, kteřá byli nošeni asi čtyři hodiny denně, plakali od třetího týdne života význačně méně než děti z kontrolní skupiny, k tomu byli jako probuzení delší dobu v dobré náladě, což je celkově dobré pro vývoj dítěte.
Během nošení se kojenci dostává mnoho pohybových podnětů. Nejen, že může vnímat pohyb v prostoru, ale skrze úzký tělesný kontakt předává nosící osoba své vlastní pohyby těla resp. svalovou aktivitu přímo nožičkám dítěte, z nichž se přenáší na kyčle.
Tyto pohybové podněty jsou pro vývoj dětských kyčlí přínosné, podporují prokrvení při ideální poloze hlavice kyčelního kloubu k jamce tohoto kloubu. To je případ především při nošení na straně na boku, ale i při nošení v pozici "obličeji k sobě".
(Z dizertace a kongresového příspěvku "Prävention durch antropologisches Wissen" od Dr. Evelin Kirkilionis univerzita Freiburg, 1990/1994)
Stanovisko dětského lékaře
Když dnes položíme dítě hned po porodu na břicho nebo do náručí matce, tak dítě vnímá svůj nový životní prostor pomocí své kůže, primárního smyslového orgánu člověka. Zážitek doteku v prvních hodinách, ale také mnoho týdnů a měsíců potom, ovlivňuje jeho růst a jeho kontinuální vývoj velice podstatně.
Tento důležitý faktor dnes bere vážně i věda, která říká, že dítě je ve své první životní fázi více nošenec než kojenec. V této rané periodě potřebuje nervová soustava jakoby "potravu" skrz podněty, které dítěti po porodu zprostředkuje úzký kontakt s tělem matky.
Samozřejmě hodnotíme kladně kolostrum - první mléko, utišující sání je ale bez pochyb při prvním kojení přednější. Také potřeba matky po tělesné blízkosti bytosti, která byla ještě před chvílí částí jí samotné, je mocná a veliká. To, co se praktikovalo během sociální historie, hlavně ale během nastupující industrializace v minulém století, totiž téměř úplné oddělení dítěte po porodu od své matky, má z dnešního pohledu velmi nepříznivé následky.
V prvním roce života získává dítě skrz tělesný kontakt s rodiči nebo s jinými pečujícími osobami jistotu a důvěru k atmosféře svého okolí. Když je dítě uvázáno šátkem k tělu rodiče, přičemž se k němu přizpůsobivě přitulí, pociťuje bezpečí svého bytí. Míra blízkosti k matce a hned po porodu i k otci, určuje tempo jeho fyzického a psychického rozvoje. Na těle rodičů může kojenec své zrání koordinovat lépe než v postýlce nebo v kočárku. Ta stará rozšířená představa, kterou měli ještě i lékaři v minulých desetiletích, že kojenec potřebuje ke svému prospívání jen předepsané množství potravy a běžnou péči a v ostatním může být přenechán sám sobě, je překonaná.
Stejně tak, jako hlas matky dává dítěti akustické podněty, které jsou třeba pro vývoj řeči, zprostředkovávají její prsa, její ruce a její prsty kojenci dotekové vjemy. Tak prožívá dítě spočívající na těle rodiče už brzy rovnováhu a navazuje bezprostřední kontakt s okolím.
Názor, že díky nošení by se záda dítěte nebo jiné kosti mohly "ohnout" nebo "znetvořit" je dnes dávno překonaný.
Dlouhodobá pozorování mnoha lidí potvrzují, že doteková stimulace matkou nebo otcem nošeného dítěte ovlivňují pozitivně jeho růst a vývoj fyzicky i psychicky.
Ať jsou to jakékoliv důvody, které vedou k tomu, že dnes mladé matky a otcové zprostředkovávají svým dětem bezpečí na svém těle, bylo by každopádně pošetilé tuto znovuobjevenou původní dimenzi lidství odložit jako módní výstřelek: Od konečného znecitlivění "civilizovaného člověka", ke kterému se nebezpečně rychle blížíme, je toto uspokojování tělesných a duševních potřeb možná symptomem pro začátek nového, lidštějšího vývoje.
(Z knihy "Die erste Kindheit" od Prof. Dr. Hans Czermak, dětský lékař ve Vídni, vydaná v österr. Bundesverlag, 5. vydání 1992 )
Nošení versus kočárek - pro a proti
• Někteří rodiče nosí své dítě téměř nepřetržitě. Ale dítě i matka potřebují i čas klidu a odstupu.
• Váha dítěte zatěžuje tělo nosícího (svaly, vazy, páteř). Proto je dobré nosit dítě pravidelně od začátku, aby se vypěstovala kondice.
• Porod v zimě - dítě musí být dostatečně oblečené
• Pozor na materiál šátků a jiných pomůcek k nošení dětí. Mohou obsahovat formaldehyd nebo jiné jedovaté chemikálie.
• Je důležité používat šátek z látky utkané pro tento účel. Šátek lze uvázat mnoha způsoby a v každém případě vyhovuje více než tzv. klokanky, které jsou nevariabilní, a pro malé děti, které neumějí sedět samy, nevhodné, protože předčasně zatěžují sedací hrboly. Kromě toho nelze klokanky utáhnout, a proto hrozí přetěžování páteře kojence.
Ale i dětský kočárek má své nevýhody:
•Nehřeje.
•Houpe se nerytmicky. Když matka chce, aby dítě v kočárku usnulo, houpe ho jinak než při pouhé jízdě - rytmicky.
•Nabízí uchu jen nefyziologické zvuky.
•Obličej toho, kdo kočárek veze, je vzdálen příliš daleko (mladý kojenec vidí jen na vzdálenost 40 cm); když leží dítě na břiše, nevidí nic.
•Otec nebo matka nemají volné ruce.
Veškeré informace jsou převzaty z propagačních materiálů firem Didymos. Das Tragetuch Storchenwiege. Ihr Tragetuch Girasol. Babytragetücher (výrobci šátků).