Rozhovor s koordinátorem Českého spolku hypnoterapeutů
Můžete něco málo o sobě říci?
V současné době působím jako hypnoterapeut a NLP terapeut. Věnuji se též poradenské profesi v oblasti sociální práce a krizové intervence. Po absolvování gymnázia jsem vystudoval Univerzitu Jana Amose Komenského v Praze, kde jsem se specializoval na obor Speciální pedagogika - psychologie. Mým profilovým zaměřením byla etopedie.
Jak byste popsal svou cestu k Vaší profesi?
Vyrůstal jsem v lékařské rodině a od dětství jsem toužil uplatnit se v pomáhajících profesích. Proto jsem přivítal studium na UJAK Praha, kde jsem se mohl začít věnovat studiu psychologie, pedagogiky a speciální pedagogiky a udělat tak důležitý krok k mému budoucímu profesnímu rozvoji. Studium tohoto oboru mi umožnilo později seznámit se s řadou dětských psychologů a klinických psychologů a poznat tak oblast poradenských služeb. Prostřednictvím svého profesora jsem se seznámil s problematikou hypnoterapie a jejího klinického využití. Rozhodl jsem se proto absolvovat certifikovaný kurz a věnovat se této oblasti rovněž. Spatřuji totiž v této metodě velmi účinný způsob, jak pomáhat klientům v jejich osobním rozvoji, ale i v boji s jejich psychickými obtížemi.
Můžete říct, s jakými překážkami se setkáváte ve své profesi?
Nejčastěji se ve své terapeutické profesi setkávám s počáteční nedůvěrou a častou stigmatizací tohoto oboru. Lidé vnímají hypnózu pouze v jejím komerčním, mediálním obraze a často si nezjistí pravou podstatu. Proto by každý hypnoterapeut měl nejprve seznámit své klienty v rámci první návštěvy s podstatou hypnózy, vyvrátit mýty, které bohužel mezi laickou veřejností kolují, a umožnit tak poznat klientovi pravý stav věci. Hypnóza je cenný terapeutický prostředek a je proto více než nutné, aby se její využití v klinické praxi více medializovalo a popularizovalo.
Překážka je výzva k nalezení řešení. Jak jste vyřešil tyto překážky?
Tyto překážky jsem bral vždy jako výzvu. Výzvu, která mě v životě může posunout dále a umožnit tak realizovat svůj životní cíl. Tímto cílem bylo právě pomáhat svým klientům prostřednictvím hypnoterapie. Za cennou pomoc v boji proti mýtům spojeným s tímto oborem jsem považoval nejen stále větší množství odborné literatury, která se začíná objevovat na pultech knihkupectví, ale i četné odborné konference, semináře a činnost různých subjektů, které výše zmíněné popularizaci napomáhají. Mezi nimi dominuje právě zmíněný ČSH.
Čím Vás oslovuje Český Spolek Hypnoterapeutů?
ČSH mě oslovil především tím, že v českém prostředí představuje unikátní projekt sdružující nejen kvalifikované hypnoterapeuty, ale i studenty hypnoterapie a široké zájemce a sympatizanty tohoto oboru. Nabízí tak široce otevřenou platformu. Prosazuje především rozšíření obecného povědomí o hypnóze a jejím využití a pořádá pod svou patronací mnoho výchovně- vzdělávacích aktivit zaměřených nejen na odbornou, ale i širokou veřejnost. Umožňuje tak podporu interdisciplinární spolupráce. Myslím si, že organizace tohoto typu má velkou budoucnost a její činnost by měla být podporována.
Co oceňujete na Vaší funkci ve spolku?
Nejvíce oceňuji otevřený a přátelský dialog mezi jednotlivými členy Spolku a možnost častých odborných diskuzí, které člověka obohatí o řadu zajímavých podnětů.. Myslím si, že lidé zde fungují jako výkonný tým a především jsou tímto oborem nadšení, což se projevuje na kvalitě jejich práce a nasazení.
Jak vidíte budoucnost spolku?
Budoucnost Spolku spatřuji především v postupné popularizaci hypnózy jako účinné klinické metody v psychoterapeutické práci. Dále pak ve snaze o mezioborový dialog, výzkumnou činnost a postupné prosazování zahraničního modelu psychoterapeutické péče, který v českém prostředí bohužel v této podobě dosud chybí. Důležité je také zdůraznit, že hypnoterapie nepatří mezi metody alternativní, kam bývá nesprávně některými lidmi zařazována, ale mezi tzv. obory komplementární.
Pár slov na závěr
Domnívám se, že využití hypnózy v léčebném procesu, které má svou tradici již od období starověku, má velkou budoucnost a širokou perspektivu, a proto je nutné s touto metodou seznamovat nejširší veřejnost a pomocí kazuistik a dalších klinických studií ji prezentovat dosažené výsledky. Našim úkolem by tedy mělo být přispět k destigmatizaci a demýtizaci oboru a snaze o jeho začlenění jako relevantní doplněk alopatické medicíny.
Rozhovor vedl: Iris